Kukátko
Maminka koza říká svým kůzlátkům, že jde do města, a aby nikomu neotvírala. Otevřít můžou jen na heslo, které zní: “Polib mi vemínko.” Vlk vše poslouchá za rohem. Když maminka odejde, vlk běží ke kováři, kde si nechá sklepat hlásek. Pak zaklepe na dveře a tenkým hláskem řekne: “Deťátka, kůzlátka, otevřete vrátka. Vaše máma přišla, mléčko vám přinesla.” Jedno z kůzlátek říká: “Nejdřív nám řekni heslo!” Vlk povídá: “Polib mi vemínko.” A kůzlátka mu odpověděla: “A ty nám polib prdel, my máme kukátko!”
Nejchytřejší ale nejhezčí
Sněhurka a čarodějnice se baví na gymplu, kam na vysokou. Sněhurka povídá: “Já půjdu na ekonomku. Nebudu tam nejhezčí, ale budu nejchytřejší.” A čarodějnice povídá: “Já půjdu na matfyz. Nebudu tam nejchytřejší, ale budu nejhezčí.”
Hlad ale žízeň?
Honza vyrazí do světa a dojde na rozcestí u Černého lesa. Tři cesty vedou na všechny strany, po čtvrté přišel. Stojí, rozhlíží se a najednou vidí stařenku sedět na kameni. “Honzíčku, dej mi kousek chleba a já ti povím, kudy máš jít,” řekla stařenka. “Babi, vypij vědro vody, a já ti dám chleba,” říká chytrý Jenda. Babka vezme vědro vody a pije, pije, pije, až to vypije. “Honzíčku, dej mi kousek chleba a já ti povím kudy.” “Babi, vypij ještě jedno vědro a já ti dám buchtu.” Babka zase vezme vědro vody a pije, pije, pije, až to vypije. A zase: “Honzíčku, dej mi, prosím, už kousek té buchty, abych ti mohla říci, kudy máš jít.” “Babi,” povídá promyšleně Honza, “vypij ještě jedno a já ti dám všechno, co mám.” Babka vezme vědro, pije, pije, pije a v polovině to položí a říká: “Už nemůžu.” Honza hbitě využil situaci a povídá: “Babi, tys neměla hlad, tys měla žízeň!”